Touha
Toužil
jsem po lásce,
tak
jako po dni žhavé slunce.
Toužil
jsem po krásce,
objímat
se, držet se za ruce.
Mé
srdce po ní prahlo,
tak
jako žíznivá laň.
Rádo
si s city hrálo,
jako
nebezpečná saň.
Hledal
jsem v celém kraji,
kde
jen lásku ještě mají.
Má
touha byla nenasytná,
zamilovala
si děvčata krásná.
Však
nikdo se nenašel,
kdo
by mou touhu nasytil.
Do
ústraní jsem odešel,
abych
si samotu „užil“.
Ach,
přišla dívka krásná,
hezčí
než perla vzácná.
Překrásný
byl její vzhled,
ona
změnila můj svět.
Byla
víc než poklady
co
svět skrývá.
Měla
zápory i klady,
tak
už to bývá.
Její
duše podobala se andělovi,
jenž
je v Boží přítomnosti.
Očarovala
mě svými slovy,
já
měl najednou lásky dosti.
Byla
jako kouzelná víla,
co
plní nejtajnější přání.
Krásná
vskutku byla,
nebylo
to klamné zdání.