Vrána
Jednoho dne z rána,
vzletěla jedna vrána,
rozlétla se v širý kraj,
upřeně hleděla v dál.
Letěla přes louky, lesy a pole,
nevnímala co se děje dole.
Letěla plna svobody,
přes jezera, řeky a vody.
Letěla bez spěchu a bez cíle,
když vletěla k nám do světnice.
Přinesla nám mnoho štěstí.
Narodili se nám krásné děti.
Přinesla dvě malé holčičky,
jsou to jenom moje kočičky.
Ted mám dům plný bab,
mám je všechny moc rád.
Žijeme si tak mnoho dní,
kdy to skončí, kdo ví?
Jednoho dne z rána,
ozvala se strašná rána.
Jednoho smutného dne z rána,
padla k zemi mrtva moje vrána.
Rána vzala mi moje štěstíčka,
ted zbyly mi dvě uplakaná očíčka.