Nešťastně zamilován
Nebe černým povlakem se zatahuje,
když chlapec dívku neštastně miluje.
Slunce schovává se za měsíc,
když miluje ji kluk čím dál víc.
Nebe zakrývají deště plné mráčky,
ve svých snech pozoruji tě mlčky.
Hvězdy už dávno nesvítí,
na lukách vadne luční kvítí.
Snad tenhle život nemá smysl,
do temnot padá lásko má mysl.
Já už nemohu bez tebe dál žít,
už nestačí mi pouze o tobě snít.
Svět celičký mění se v nicotu,
neboť v srdéčku mám prázdnotu.
Dva měsíce utekly jak voda,
a v nás nebyla nalezena schoda.
Čas plyne jak měl by sedmimílové nohy,
jdu životem z nepohody do nepohody.
Lásko bez tebe už nemá smysl žít,
chtěl bych doušky tvé nežné lásky pít.
Lásko jedno říci bych ti chtěl,
kéž bych s tebou zas žít směl,
jak moc tě miluju povědět ti do očí,
pak tvůj vstřícný pohled mi stačí.
Lásko má jediná miluju tě ...
Lásko má jediná miluju tě!