Mořské vlny
Když opravdu miluješ ženu,
a ona zlomí ti srdce.
Vítr rozfoukal mořskou pěnu,
kterou držels v ruce.
A žena užívá si života dál,
láska tvá jí ale vůbec neschází.
Pak vodu do dlaní vzít ses bál,
posbírej co rozbouřené moře vysází.
Ona už ti tvé srdce nevrátí,
do očí se lásce vysměje.
Objímáš co příliv vyvrátí,
když vlna mysl ti umeje.
Ani sluzu pro tebe neztratí,
a ty prořvals půlku života.
Už se čas odlivu velmi krátí,
k tobě připlavala osudu bota.
Pak moře šeptá ti,
vykašli se na ní!
Radost dá jiná ti
lásku bez váhání.
Štěstí, lásku a děti potkáš u jiné,
moře světa je plné žen.
Jsou ženy hodné, milé, krásné a pilné.
Stačí se porozhlédnout jen.
Už nemusí tvé slané slzy,
plnit moře den za dnem, odedne.
Najde se lepší, už brzy,
jdi at si tvé srdce oddechne!