Fialky z lásky
Za tou naší malou vsí,
tam kde slunko večer bdí,
kam nedolehne štěkot psí,
sem chlapec často chodí.
Chodí na louku nesekanou,
trhá fialky pro svou drahou.
Trhá jich náruč plnou,
pro svou dívku milou.
Však jednou vzal dívku s sebou,
zahrnul jí fialkama, láskou a něhou.
Dal jí víc než bohatství,
dal jí lásky království.
Fialek královstvím
stala se jejich nesekaná louka.
Snad pravdu ti povím,
když řeknu že miluje toho kluka.
Tak vládnou si sami sobě,
chlapec dává děvčeti ruce obě.
Dává jí fialky každý den,
pro svou princeznu jen.